Já mezi známými jsem známá tím, že vždy a zásadně čtu návody plus složení výrobku na potravinách. Je to už zvyk, nepřemýšlím nad tím. Jen mi prostě někdy dýl trvá, než si něco vyberu a to pak říkají - kruci, už to nečti, sáhni po něčem známým. Kamarádka, co jsme spolu byli v Itálii, říkala pak na babinci - tak jsem čekala, jak to pořeší s tím svým čtením složení. A ostatní - a jak to pořešila. A ona - nic nečetla
Ale chci říct, že to nikomu divný nepřišlo a neřeší to. Moje jiná kamarádka je přísná vegetariánka, taky to nikomu nevnucuje, ale je fajn, když se jí můžu zeptat a poradí třeba něco kolem jídla. Ani ona mi nepřijde nějaká alternativní.
Asi jde o to, jak to sama vnímáš.