Pawllo,
no, ono to může být i "půl na půl", výchova nebo směřování není všemocný.
Můj syn se o některý plytký blbosti zajímá a o některý nezajímá. Výběr je na něm. Nemyslím si, že by ho doma někdo k něčemu nějak zásadně směřoval napřímo, navíc on má poměrně velkou svobodu výběru, nikdy se před ním nic neschovávalo, může si v knihovně vzít, co chce, dívat se na co chce a na internetu lézt kam chce. A ten výsledek je fakt věc jeho osobního vkusu. To, že je něco podle mne nebo jeho otce blbost ho neovlivňuje, protože pro něj je podstatný to, co se líbí jemu.
Naopak, jeho otec i já jsme velcí čtenáři, syn prakticky nečte, kromě knih o přírodě a komiksů.
To je mix povahy, rodinného vlivu, vlivu okolí... Rodič by to podle mne měl spíš usměrňovat nebo brát věcně, protože podporovat děti v tom, že jsou bůhvíjak výjimečné není podle mne k ničemu dobré.
Máme rodinnou známou, která je vůči synovi strašně nekritická, obdivuje ho, pořád mu lichotí a vyvyšuje ho. Jemu samotnému je to strašně nepříjemné a raději se jí vyhýbá jak to jen jde a její komplimenty vůbec nebere vážně, spíš je ironizuje a zlehčuje. Myslí si o ní, že je blbá.