U nás měla kornouty jen část třídy, zdaleka všichni určitě ne.
Já měla spodek kornoutu vycpaný zmuchlaným celofánem, pak tam bylo něco většího, snad omalovánky a tak a teprv navrchu sladkosti. Kornout nahoře zavazovací, takže se dal otevřít, něco vyndat a pak zas zavřít. Z těch sladkostí jsem někomu něco dala, asi těm bezkornoutovým a hlavně kamarádům, se kterými jsem se znala ze školky. Zbyek jsem si donesla domů. Šlo hlavně o kornout, ne ani tolik o jeho obsah
Hezké bylo, že když rodiče bráchovi koupili kornout (v Německu v Dippoldiswalde) a on si ho pyšně nesl po ulici, tak mu lidé na ulici do něj přihazovali sladkosti a smáli se na něj a blahopřáli mu, že půjde do školy. Bylo to hrozně milé.