Existuje nějaký praktický postup a návod, co se doporučuje udělat, když ne už úplně malé dítě (ve věku do 15 let) uteče z domu? Ve smyslu - nikomu nic neřekne, sebere se a odejde?

Modelový příklad, který se mi dnes stal: Dítěti (10 let) jsem vytkla chybu, a že nesplnila slib, na který jsem se spolehla. O chvíli později jsem slyšela už jen bouchnutí dveří. Telefon dcera nebrala (zůstal ležet vypnutý doma), nikomu nic neřekla, prostě se sebrala a odešla. Mohla jít kamkoli, včetně varianty skoku pod metro, zalezení do křoví někde v lese...Varianta, že by šla k někomu z kamarádů je vyloučená, nikoho v místě bydliště nezná, do školy děti vozíme do jiné čtvrti, takže známé mají jen tam.

Co byste dělali vy? Doporučuje se v takovém případě nechat ostatní menší děti doma (v mém případě i včetně dvouletého, kterého jsem se právě pokoušela uspat), vyběhnout ven a jít hledat někam do neznáma? Čekat doma a dívat se z okna, jestli dítě někde neobjevíte? Zavolat policii? Jak dlouho čekat, jestli se neobjeví sama? Volat (a plašit) příbuzné? Vážně nevím, co je nejlepší varianta.

Dcera nakonec přišla za půl hodiny sama, chtěla napravit svoji předchozí chybu a vyrazila do místního obchodu něco koupit - a až pozdě jí došlo, že mi to měla říct, a slíbila, že příště bude dřív myslet, a až pak jednat. Vysvětlily jsme si to a věřím, že konkrétně takhle situace už se opakovat nebude. Ale taky může nastat jiná situace - skutečný záměr vypadnout z domu, silná emoce, kterou nezvládne apod. Jak postupovat?