Ahoj,

1. u sebe si to představit teda neodkážu ani ve snu.

2. něco téměř stejného udělala moje 82letá tchýně, když jí bylo okolo 30 let. Chtěla dohnat „ztracené mládí“, lítala po plesech a zábavách, honila chlapy, odstěhovala se do středu města a vzala s sebou manželovu malou sestru. Její vlastní matka jí za to naliskala a vyhodila z domu – prostě naprosto nerozumné jednání. Ale ona byla už nějakou dobu v rozvodovém řízení.

Horší je, že v současné době v těch 82 letech jí všechno „docvaklo“, bilancuje, je naštvaná na všechny okolo a hlavně na sebe, vyvolává jenom hněv a vylívá si to na mě a na manželovi. Prostě žádná důstojná stará dáma, za kterou se chodí s úctou a pokorou na návštěvy (jak j sem si představovala a dělala donedávna já) a která vyzařuje určitou životní moudrost, ale zatrpklá a poblázněná stará bába. Bohužel.

Z toho plyne, že každý, naprosto každý má svůj vlastní život a jak si ho prožije a jak s ním naloží – je opravdu jenom na dotyčném člověku. Ale vylívat si na vlastním synovi a snaše svoje vlastní roztrpčení z vlastního života a nadávat na všechny okolo, jakoby oni za to mohli – to je naprostý nesmysl.

Může mi jí být líto, ale není, protože až donedávna do jejího posledního výstupu, který připomínal výbuch „vařícího kotle“ jsem za ní vždy chodila s kytičkou a myslela jsem, že si povykládáme, co nového apod. Bohužel jsem ji jenom svými návštěvami provokovala až vybuchla a vyčetla mi snad i nos mezi očima a jsem ta nejhorší snacha na světě.

Jenom podotýkám, že jsem si před 17 lety vzala jejího o 17 let staršího vyučeného syna a jsem VŠ. Koho jiného si vedle svého syna představovala, to naprosto netuším. Ale jí popozuje už jenom to, že žijeme hezky, nerozvádíme se a jsme šťastní a spokojení a věnujeme se svým dětem - nechápe to, protože ona si vlastní rodinu nikdy nedokázala vytvořit.