No a já nelituju ani jedný minuty, kterou jsem mu nevěnovala, protože mu jí věnoval někdo jinej, nebyl zastrčenej v krabici a nečekal tam, až se vrátím.
Mít dítě a mít vedle toho i svý zájmy a svůj osobní život mi přijde naprosto normální a neshledávám na tom nic defektního.
Navíc, na věnování se v době, kdy z toho dítě nemá rozum vzpomínat nebudu ani já, ani on. Na společný zážitky, který máme od doby, kdy z toho rozum má naopak ano.