"nechce trávit čas něčím, co ho nebaví, protože mu to nic nedá, nepotřebuje "být se mnou" někde, kde se já budu věnovat tomu, co mně baví a on se bude nudit."

No ono by ho to třeba bavit mohlo, kdyby ses mu při návštěvě třeba té galerie věnovala a některé věci mu vysvětlovala, kdyby to nebylo pořád jen JÁ JÁ JÁ, hlavně ať se bavím JÁ.

Neznamená to, že bys do té galerie nešla nikdy sama (protože je fakt, že s dětmi za zadkem se tolik nesoustředíš na to "humění") ale třeba by postupně tvou lásku k obrazům (pařížským muzeím.... dosaď cokoli dalšího) převzal, protože bys ho do toho zasvětila Ty a to se vždycky hodně počítá.

Myslím, že už dopředu víš, že tě něco "děsně votravuje", jako moje děti "vědí", že jim tahle polívka nechutná, i když ji v životě neochutnaly.

Navíc si myslím, že značně přeháníš - co proboha tak strašného "předvádějí" rodiče na dětských besídkách? Absolvovala jsem takových vystoupení bezpočet a rodiče vždycky přišli, zatleskali a žádné hrůzy se nekonaly.

Také jsem si myslela, že některé věci "ó hrůzo já nikdy", třeba že by mě prudilo vodit děti na kroužky a čekat tam s nima - a když jsem to zkusila, protože když jsem chtěla, aby děti na ty kroužky chodily, tak nebylo jiného zbytí - tak jsem zjistila, že tam chodí pár fajn lidí, se kterými se moc dobře povídá, už jsme podnikli společně i nějakou tu akci - kdybych se zabejčila a trvala na své představě, že "ó já nikdy, to je pod mou úroveň", tak bych se s nimi nikdy nepotkala.