Z pokoje mého bratra si naši udělali ložnici, do té doby spali v obýváku. Ale až po bratrově definitivním odstěhování, po dobu VŠ to byl stále jeho pokoj, i když většinou prázdný.

My měly se sestrou společný, sestra se do svého bytu odstěhovala dřív, než se bratr vrátil z VŠ, a když u nás někdy přespávala, bylo to v tehdy už jen mém pokoji na zemi na matraci.

Po mém odchodu na VŠ a následném úplném odstěhování se z mého pokoje stal pokoj pro hosty a střídali jsme se v něm, jak jsme naše navštěvovali. A vlastně nejvíc jsem ho zase využívala já s dětmi, když bylo potřeba vešli jsme se i s manželem.

U manžela pokoj po jeho sestře zabral tchán na pracovnu, ona švagrová stejně žije v zahraničí a když sem tam přijela, snažila se doma víceméně nebýt. Pokud přespávala, tak v obýváku na gauči.

Z pokoje po manželovi je nyní pokoj "náš", podobně jako u našich i v tomhle pokoji jsme se dokázali vyspat všichni, když bylo potřeba. Jiné návštěvy k tchánům nejezdí, takže je to naše zázemí natrvalo.

Já v našem domě také plánuju po odchodu dětí nechat místnosti, které budou sloužit jako ložnice pro ně a jejich děti, doufám, že se k nám budou chtít vracet a své děti tu třeba i nechývat na prázdniny....