Prosím, máte někdo zkušenosti s osobním bankrotem? Jak to probíhá a kolik času asi zabere jeho vyřízení? Jaká je vůbec šance, že nám ho přiznají?
Finanční situace naší domácnosti se neustále horší, současně nám schází cca 10 tisíc (platba úvěru příští týden + nějaké peníze na jídlo a domácnost). Nikdo z rodiny nám nepůjčí a i tak už dlužíme pomalu každému, na koho se podíváme. Chlap si našel nějakého lichváře, který by mu těch 10tis půjčil, ale jít za někým takovým je už podle mě fakt sebevražda. Zítra by za ním měl jít, pořád doufám že si to rozmyslí, furt mu to rozmlouvám. Můj příjem je stále jen rodičák, takže nevím jestli někde mám šanci dostat aspoň kontokorent, třeba.
Mockrát jsem navrhovala, abychom zkusili osobní bankrot. Podmínky bychom snad splňovali, chlap pracuje, dluhy činí cca 800 tisíc, čistý příjem domácnosti kolem 26 tisíc. Měsíční platby včetně nájmu a všeho jsou asi 24 tisíc. Věřitelé jsou tuším tři. Jsou ještě nějaké další podmínky, které bychom měli splňovat a jak vůbec podání návrhu na oddlužení probíhá? Jak dlouho trvá, kolik to stojí a jaká je šance že nám to uznají/neuznají? Chlap se tomu vyloženě zuby nehty hystericky brání, mám dojem že se v tom našem utrpení vyžívá a vlastně ani nic řešit nechce, jen pořád dokola tvrdí, že nemá cenu to zkoušet a že nám to nikdy nepovolí... Ale já bych to aspoň ráda zkusila, pořád je to možnost a ještě jsme ji nevyužili. Máte k tomu někdo nějaké postřehy, rady, zkušenosti z praxe? Doufám že mi tu nikdo nenapíše "použij google", obecné věci si samozřejmě dokážu vyhledat, ale jde mi skutečně o osobní zkušenosti lidí kolem. Díky moc a hezkou neděli.