Přemýšlím tady, jestli rodiče, kteří nedovolí dítěti si hrát se svými hračkami, protože by je roztahalo po pokoji a autíčka by už nebyla ve vitrínce srovnaná podle barvy, se nedají označit za psychické týrače.

Já nechápu, že existují rodiče, u kterých je pořádek před zájmy dětí. Proč zakazovat dětem chodit na písek, když se oblečení může vyprat? proč nedat dítěti do ruky lžičku, aby se naučilo jí držet a najíst se samostatně? Proč nedovolit dítěti, aby si hrálo podle své chuti?
Většinou společnost tvrdě odsoudí toho, kdo dítě týrá fyzicky. To, co předvedla uklízecí rodina, bylo podle mě k dětem také dost kruté.