Mám to jako Monty.

Synovi je 12, je v 6. třídě a už tak rok...dva...je u nás každé odpoledne byt plný dětí.
Bydlíme hned u školy, takže buď jsou u nás, nebo si sem alespoň hodí aktovky, napijou se, nasvačí, vezmou hračky a jdou ven.

Děti mám ráda, znám je křestním jménem, u některých bych si možná vzpomněla na příjmení, u některých vůbec.


Co jsou zač jejich rodiče netuším, některé znám od vidění ze školy, družit se s nimi nechci a nikdy mi nikdo nevolal, aby se ujistil, že nejsme asociálové......a ni já nevolala nikam, kam syn šel na návštěvu.

Většinou ani nevím, kde ty děti bydlí.


Doufám, že syn za těch 12 let pobral trochu rozumu a že se podle toho chová.
Zatím je v poho, plní slíbené, tak nemám důvod ho nějak lustrovat.


Děti k nám chodí rády, tak je jim tu snad dobře........doufám.

A syn by nikam, kde by se mu z nějakého důvodu nelíbilo, asi taky nechodil....


Syn si vodí návštěvy i když nejsme doma.
Dřív mi volával, jestli k nám může přijít ten a ten, ta a ta, ale pak jsem mu řekla, že pokud se jedná o spolužáky, ptát se nemusí, jen že si nepřeju, aby k nám vodil, pokud nejsme doma, úplně cizí děti z ulice......ale to ho zatím ještě nenapadlo.....