Tak mně to bylo jako dítěti jedno do té doby, než jsme jako třída zjistili, že protekční jedničky má dítě kadeřnice, která dělala učitelce "hlavu", cukrářka, která jí nosila zákusky a dorty a syn pana doktora, který byl ovšem už tehdy učitelku vytáčel tím, že si ji testoval a pak se pásl na rozpacích učitelky, když se přihlásil a prosím, soužko učitelko, já tady mám chybu a vy jste mi dala jedničku, jak k tomu přijdou ostatní?
Takže já to beru tak, že odpouštět je lidské a je zbytečné to v dětech zabíjet tvrzením, padni komu padni. I ty vaše děti budou přicházet do styku s jinými dětmi, které budou potřebovat pomoc a odpuštění a to do nich budou kopat, protože já jsem ten úžasný a jen já si zasloužím? Přijde mi to divný.