Tak rozhodně nebyl zrůda ve smyslu nějaké psychopatologie. Ovšem i kdyby nesehrál tu ostudnou roli se Slánským, žádný vzor to nebyl, naopak: nešikovný učedník, který nejradši ze všeho vysedával po hospodách, udělal přitom dítě služce, co sloužila jako taková holka pro všechny, a odmítal si ji vzít. Tovaryš, který se místo pořádné práce raději stal profesionálním funkcionářem, a z pohodlného parlamentního azylu pak jiným poslancům vyhrožoval popravami. Hrál si na život v ilegalitě s policií demokratického státu, která s ním tu hru hrála, protože ho kvůli politickému napětí nehodlala zatknout. Pak rychle zdrhl do Moskvy, kde strávil válku snahou hlavně nevyčnívat a neupozornit na sebe Stalina. Jakmile válka pominula a on mohl Moskvu opustit, byl na koni, pustil se do těch poprav přitom ponížil dílo svých předchůdců, kteří vybudovali nový stát a získali mu určité mezinárodní renomé, na ruskou gubernii. Hnusně nepotistickým stylem udělal ze svého zetě druhého muže ve státě, aby se pak po popravě Slánského v ústraní a ve strachu pomalu uchlastával k smrti. Než to stihl, dostihla ho pravděpodobně syfilis; měl ze Stalina takový strach i po smrti (resp. z jeho tehdy předpokládaného nástupce Beriji), že se neodvážil neobjevit na jeho pohřbu, kam musel letět, i když mu lékaři létání ze zdravotních důvodů nedoporučovali.