Ahoj Simčo,
já letos díky plánované operaci se s dárky velmi pochlapila. A největší radostí je, že se můj choť konečně rozhoupal a šel se domluvit s tchýní na to, co bych asi tak mohla chtít já. Tak sice nevím co dostanu, ale šperkovnice to nebude. Což je super!

Káťo, je fajn, že jste doma. A hlavně, že to rozehnali. V tomhle mám výhodu, mám slepé střevo natolik zakrnělé, že ho vlastně ani nemám. Tedy se mi nemá co zanítit. A taky nemám osmičky. No, nebudu skromná. Jsem nový vývojový druh.

Čarodějko, nevím jestli je to kořeny, ale spíš tím umístěním u velkého města. Sice tu mám na kafata jen dvě kamarádky, ale hlavně je to takové... v obchůdcích, kam chodím nakupovat, už mě prodavačky znají, vždycky prohodíme pár slov... vím, která má vlčáka, která děti, která vnoučata. Pak se poznáváme a zdravíme na ulicích, případně prohodíme pár slov. Koukám, že bych si měla přestat stěžovat sama na sebe, že jsem taková drbna a že mi díky tomu nákupy strašně dlouho trvají. Zima uteče jako voda.