Tak navsteva neni diktator. Nejsem doma = prizpusobim se zvykum hostitele. Doma si muzu delat, co chci.
A kdyz uz teda nejsem schopna prijmout zvyklosti a jist jidlo, ktere se mi nabizi, tak si sebou privezu to,na co mam chut a co jsem zvykla jist. Ovsem problem to pak je pro deti tech druhych, ktere totez nedostanou a nechapou, proc ony ne. Tady je na miste respektovat hostitele.
A nejake litani a hulakani kolem stolu v jakemkoli veku je nutne omezovat od malicka dennodenne - jist se ma v klidu a deti je nutne ucit ohledum na druhe, kdyz jsou male, v dospelosti (viz svagr) je na to pozde. Vyjimkou jsou deti s nejakou diagnozou, a to pak dite jako rodic vezmu do jineho pokoje a zabavim necim jinym.
Nas je u meho stolu na Vanoce uz nejmin 12 let 5 rodin s ruzne starymi detmi, jedno dite s diagnozou. 4 ruzne narodnosti s hodne rozdilnymi zvyky. Proste jsme domluveni, jak na to, aby si kazdy ty Vanoce uzil a nikdo neodjizdel po tydnu nastvany.