Nechci tě strašit,ale tenhle problém je zapeklitý.Pokud seniora nepřesvědčíš(a to jde těžko),tak se musí čekat opravdu na chvíli,kdy to vzdá sám.Co škody může mezi tím nadělat, je ve hvězdách.
Asi nezbývá,než to zkoušet,ale recept na to není.
Moje seniorky se dostaly do ztráty soběstačnosti velmi rychle a v podstatě byly rády(pokud to ještě byly schopné pochopit),že starosti o jejich kažodenní život převzalo sanatorium zaměřené na Alzheimerovu chorobu.
Jinak to bylo u kamarádek.U jedné se staral tatínek o ležící maminku,za boha nechtěl pomoci,až se z toho nervově zhroutil a skončili oba s maminkou těžce dehydratovaní a v metabolickém rozvratu na interně,pak už připustil problém,ale nikdy už se úplně nevzpamatoval.Nechat si pomoci dřív,možná by to dopadlo lépe.
U druhé kamarádky to jakž takž šlo,dokud byla naživu tchýne,po její smrti se tchán zcela spustil,pobíhal po městě počůraný,hromadil doma zkažené jídlo,nikoho k sobě nepustil a snad dokonce vyhodil padesát tisíc do popelnice.Nebylo pomoci,měli hororové situace pořád.Tchán zemřel ale doposledka to nešlo řešit.
Takže přesvědčovat,přesvědčovat,jiná cesta tu asi není.
Kdoví,co čeká ve stáří nás.