Ano, chápu to, mám kamarádku, která na tom byla určitou dobu finančně zoufale. A fakt jsem se snažila tohle nějak jemně vnímat, co jde a co ne. A zároveň ji neurazit něčím jako blahosklonností, dobročinností, no, nevím, jak to nazvat, prostě chápeš, ne. Jak to udělat dobře, aby ona neměla pocit, že jsem si kvůli ní moc odepřela a bylo jí to trapný, ale naopak, aby měla pocit "vyrovnaných investic" do vztahu. Takže jsme se v té době navštěvovaly doma a předváděly si nové recepty, scházely se nad navrhováním zahrady, ven šly do lesa a vymyslely k tomu nějaký program, aby to bylo plnohodnotné a nebyl z toho pocit "náhražky pro chudépů...
Strašně opatrně se taky musí se zvaním, to může zabolet, musí s to podat dobře. Ale zas na druhou stranu ten "cudý" by se taky měl naučit přijímat, jelikož to je zas jeho úkol na udržování otevřených dveří. To se třeba já te´d učím vůči své jiné bohaté kamarádce. Umět přijmout pozvání s radostí, poděkováním, ale ne s vděkm smíšeným s pocitem studu. To je totiž nepěkné zas vůči té druhéí straně.
Jo, je to citlivé, ale fakt si neumím představit, že by to mohlo skutečné přátelství neustát.