Rišulko,

jo, je to blbý, že člověk, když by ty druhé zrovna nejvíc potřeboval, tak je zrovna odpuzuje. A chápu taky, že když je sám na dně PSYCHICKY, tak ho některé věci rozhodí hodně, kdežto jindy by si toho ani nevšiml.

Já osobně to beru jako popud pro sebe, snažit se v případných chmurách moc neplácat, protože na to dlouhodobě není nikdo zvědavej, proč taky, táhlo by ho to dolů. Když mi někdo dokáže a chce zvednout náladu, když je mi mizerně, jsem za to strašně vděčná. ale jsem si vědoma toho, že to po něm nemůžu chtít donekonečna.

Protože věřím, že skutečné kamarády nebude odpuzovat fakt, že máš hluboko loktem do kapsy, to, co je spolehlivě otráví, by bylo neustálé řešení a smutnění nad tím.