No - já tu Asii vynechám a nijak mi to nerve žíly. Ale zas mám toho kamaráda, který tráví dovolené v různých zemích a vždy tak měsíc v kuse minimálně. A když se vrátil, tak jsem se vždy zeptala, jak bylo, co se mu tam líbilo, jestli má fotky a tak a jestli by si někdy neudělal čas mi je ukázat a povyprávět. Odezva žádná, tak jsem to brala tak, že prostě nechce, nedá se nic dělat. A asi tak vloni se mě zase po mé žádosti zeptal - hele, ptáš se ze zdvořilosti nebo tě to opravdu zajímá. Překvapilo mě to - nebudu se ptát na zážitky, když mě to přece nebude zajímat. A od tý doby se po jeho návratu vždy párkrát sejdeme, on mi ukazuje fotky a vypráví, co zažil a viděl. Je to skvělý - a teď to právě bylo o Číně. Vypadlo z něj, že si prý myslel, že se ptám ze zdvořilosti a navíc když někdy ty fotky opravdu přinesl, tak někteří se tvářili, že se vychloubá.
Chci říct - když se ptám, je tam zájem a ne zdvořilostní zájem a nijak nezkoumám, jak a proč si ty cesty může dopřát - jeho věc, jestli bude celý rok kvůli tomu jíst chléb z popelnice /což tedy zrovna on nemá zapotřebí/. Jenže hodně lidí to prostě vnímá jinak a když narazí na x lidí, co to mají jinak, tak pak ho skutečný zájem asi zarazí.