Podle mě je chyba ve tvých požadavcích - aby byly děti hodné a poslušné. Podle mě se dětí mají naučit chovat se správně, je to předpokladem spokojeného soužití v rodině a vůbec společnosti. Mají se chovat určitým způsobem, protože je to tak správné, ne proto, že to nějaká "autorita" (rodič, učitel,...) říká, tj. "poslouchat". Jsou to děti a mají se to teprve naučit, tj. je naivní očekávat od nich, že už to umějí, nebo že jim stačí říct jednou, nebo že naše usměrnění přijmou vždy s klidem - nejsou vždy příjemná, tedy snad mají právo se tu a tam i vztekat. Zvlášť pokud je usměrňujeme jinak než "přímo", jak píšeš. Uvidíš, že děti budou svolnější, pokud s nimi budeš mluvit přímo pokud možno vždy, když po nich něco požaduješ - tj. klidně je oslovíš, navážeš oční kontakt, a teprve pak - přátelsky, ale rozhodně, ovšem bez vyhrůžek - jim povíš, co mají nebo nemají dělat, a proč. Zkus se vžít do role dítěte. Byla bys ochotná dělat nebo nedělat to či ono, kdyby na tebe daný člověk (partner, přítel, šéf, kolega, soused,...) jen tak mimochodem houkl přes rameno? Kdyby nepřipouštěl, že máš dobrý důvod to či ono dělat nebo nedělat, a zlobil se, že reaguješ s nevolí? Děti jsou obdařeni stejnou lidskou důstojností jako my dospělí, a právem si ji chrání, když jim ji pošlapáváme. Nezaslouží si méně respektu jen proto, že jsou ještě malé.