S dobrovolnou skromností mám bohaté zkušenosti, díky otci svého prvního syna.
Ten má a vždy měl opravdu účet v bance na dívání a bylo mu zatěžko platit i alimenty. V restauraci si zásadně zapomínal peněženku - platila jsem já. Chodil ve dvacet let starých botech a komentoval to slovy - Nové boty mám v plánu si koupit v roce xy.
Tenkrát jsem měla Felicii, na kterou jsem si sama vydělala a on do ní odmítl nastoupit s tím, že se jedná o nebezpečné auto. Sám jezdil posledním typem Mercedesu a v čem jezdí jeho jediné dítě mu bylo šumafuk.
Kdyby si koupil x činžovních domů v centru Prahy, jeho účet by to nepocítil. Raději bydlel v barabizně bez ústředního topení, své nemovitosti zásadně nekolaudoval, aby za ně nemusel platit daně.
Když zjistil, že víkendy se synem obnášejí i synovu stravu, raději na ně rezignoval.
Takto bych mohla pokračovat do aleluja......