Maugho,

já to beru sobecky čistě ve vztahu k SOBĚ, jak to mají jiní mě zajímá řekněme ze studijních důvodů, ale myslím nijak zásadně neovlivňuje.

A osobně to mám tak, že mě těší, když si můžu dovolit něco, co mi usnadní život (třeba tu pračku), ale zároveň se snažím nastavit tak, abych na tom nebyla závislá, protože by mě pak házelo hodně do stresu, kdyby nastala situace, že bych to neměla.

Hezky to píše třeba Žluťásek s tou pračkou - pračka je třeba něco, na co mě těší mít, protože mi to ušetří spoustu práce, a představovala jsem si to, že bez pračky by to byla katastrofa a že by to prostě nešlo. Ale podle toho, co píše Žluťásek, by to až zas taková trága nebyla, když ona pere bez ní a zdá se s tím být spokojená.

Nevím, jestli se vyjadřuju úplně jasně, ale já nemám vůbec nic proti tomu usnadnit si nebo zpříjemnit život nebo si občas dopřát nějakej luxus. Problém bych začala vidět v momentě, kdy bych začala mít pocit, že to, co teď vnímám jako luxus, který je sice velmi příjemný a ráda si ho dopřeju, ale je to něco, bez čeho se vcelku snadno obejdu, je vlastně norma, bez které se neobejdu a byla bez ní nešťastná.