Občas to na mě taky přijde. Otec zemřel na rakovinu žaludku. KDyž mě trápí břicho déle než obvykle (ve stresu mi celá trávicí soustava šíleně vyvádí, bolí mě žaludek, jsem nafouklá, křeče ve střevech a mám průjem), tak mě to občas taky přepadne. Není to tak silné jako u tebe, ale je to dost intenzivní pocit, že se přivedu do hrobu, pokud si budu všechno takhle brát, sama sebe trápit, stresovat se. Fakt mi pomáhá dýchání (dlouhý pomalý výdech, nádech kratší, ale taky hluboký), vlézt na chvilku pod deku, zavřít oči a říkat si, že na to všechno budu myslet až potom, až se uklidním, že teď budu myslet na to, že tady a ted je klid, teplo, nikdo po mě nich nechce. Kombinace tepla, změny polohy těla na pohodlnou, dýchání, fakt to působí.