Palac, možná už jsem ti to psala... nebo někomu...

tohle je podle mě jasná úzkostná porucha, panická porucha... nemusí být klasické záchvaty strachu a jinak fajn... je to v podstatě stálé napětí, stres, občas zima, napnuté svaly, blbě se mluví... někdy lepší, někdy horší... sebepozorování se, horší třeba, když je člověk sám, mimo "pomoc" ... asi jak u koho, já to měla po přepadení...

řešila jsem to psychiatrem, odmítala jsem léky, takže nejdříve hodně intenzivně s psychiatrem, KBT... bylo to těžké, dlouhé, náročné... ale po roce to bylo dobré...

naučila jsem se pracovat s těmi úzkostmi, stresem, odpočívat... loni jsem měla cévní příhodu a od té doby problémy s jedním okem, teď jsem byla na třetí operaci a je to ještě tak na rok... kolem těch operací a tak se mi to lehce vrací, ale jak s tím umím pracovat, tak to dávám, jsou to spíš pokusy... prostě tu úzostv sobě asi mám, ale umím si s tím poradit a je to dobré...

podle mě je jediná cesta... dobrý psychiatr a terapie, lékům se nebraň, je to s nima určitě jednodušší, dnes už bych se také nebránila... tentkrát jsem neměla děti, je to už 12 let a dnes už bych tomu nechtěla "obětovat" celý rok...

úzkost bolí hodně, ale zvládneš to...