Tchán má také tupozrakost a řídí od mládí a co se oženil, tak i "musí", protože tchýně neřídí - ta auto k ničemu nepotřebuje, když jí vše podstatné, co je třeba zařídit s autem zajistí manžel.

To jsou argumenty - já auto nepotřebuju, má ho partner.

Ale jinak samozřejmě auto není nutností, jen dokáže velmi usnadnit život.

A pokud má někdo jakékoliv zdravotní komplikace je pochopitelné, že řídit nemůže, ale tvrdit, že auto nepotřebuje a pak se vesele vozí jako spolujezdec nebo úkoluje partnera je trochu protiřečení ne? Není lepší říct: "Auto je nutnost, ale já bohužel řídit nemůžu a jsem nucen si to vždy zařídit jinak?"