No, tak je to jeden z mnoha případů, kdy si ženská bere chlapa a doufá, že se změní. Každý děláme jiné chyby, mně je zase vyčítáno, že přistupuji i k emocionálním záležitostem příliš racionálně - konkrétně kdysi moje kolegyně nemohly pochopit, že v situaci, kdy jsem si nevěděla rady s tím, jestli s partnerem skončíme rozchodeme nebo jestli krizi ustojíme, zůstala jsem bydlet na stejném místě, chovala se jako kamarádka a dala si limit, do kdy čekám (ony předpokládaly, že bych měla prásknout dveřmi, aby poznal, že mu chybím a šel o mne "prosit", já to vyhodnotila tak, že jakmmile odejdu, on už nepřijde, protože by musel přiznávat chybu před více lidmi). A naopak jsou zase takoví, kteří se řídí spíše emocemi - já ho miluju, on mě miluje, už to neudělá.