To je těžký. Vím, jak je náročná komunikace s kýmkoliv, kdo se octne v roli pacienta nebo příbuzného. Ani zdravotník si často i z opakovaných rozhovorů nepamatuje nic. Mohl je opravdu někdo na chodbě planě utěšovat - ono je to takové empatické. Málokdo je tak drsný, aby řekl: dítě vám taky může umřít, ale budeme se snažit. Navíc to byl jistě takový cvrkot, že sotva mluvili se samotným operatérem, ten si myl ruce, už když byla sanitka na cestě. Podstatné je, jestli někde neudělal zásadní chybu, o té se v článku nepsalo, možná, že byla třeba zanedbaná pooperační péče?
Mě děsí to, že původce úrazu je z obliga - a ten, kdo se snažil pomoci, to odskáče. Jakoby existovalo nějaké nepsané pravidlo, že všechno musí dobře dopadnout, nebo bude někdo popotahován. Někdo ze zdravotníků možná v náročné situaci nezvládl svůj úkol, řidič svůj úkol dojet bezpečně z místa A do místa B nezvládl zcela jistě.