Nevim, jestli tento nazor je typicky cesky, ale ja jsem taky na gympl nesla jen proto, ze nasi meli za to, ze "co s gymplem, to neni zadna specializace, nic nebudes". Nikoho nenapadlo, ze bych pak mohla na vysokou. Tenkrat jsem si nedokazala prosadit svuj nazor, bohuzel. V rodine nikdo nestudoval, tak jsem to brala tak, ze pro me to proste neni. Nebyla jsem do neceho vylozene zapalena, ale ze jsem treba mela rada jazyky a moje vysnena profese bylo ucitelstvi, na to se nikdo neohlizel. Tak mam hotelovku, kterou jsem nesnasela a je mi to k nicemu. V hotelnictvi pracovat je pro me trest a trestat se nehodlam. Momentalne se rozhoduji, co dal, pohravam si s myslenkou studovat, ale nevim, jestli na to mam dost kuraz. Otloukam si hlavu o zed, ze jsem si nechala ujet vlak, protoze moje sance na fajn praci jsou takrka nulove.
Takze za me - pokud na to dite ma a zatim nevi, co by v zivote chtelo delat, dala bych je na gympl. Je velka sance, ze si behem tech par let v hlave ujasni, co chce, ze se pro neco zapali. Vybrat jen tak nejaky obor, v domneni, ze je to lepsi, ze budde mit aspon nejakou specializaci je dost nestastne.
Pokud ovsem ma trochu sajnu o tom, co by jej bavilo a hodi se k tomu nejaka jina stredni, nevahat.