Naše děti bývají přes noc samy cca dva roky - od doby, co bylo nejstaršímu patnáct (plus třináct a deset). Navařila jsem jim a věřila, že mají rozum (oni mají, a hlavně poslouchají nejstaršího bráchu, na kterého je fakt spoleh, ťuk ťuk). Bylo by to asi šlo i dřív, ale nebyl důvod. Teď už nemám obavy - už jim ani nevařím, zvládnou to sami (tedy v ranku - ohřát párky, usmažit vajíčka, uvařit špagety s omáčkou ze skleničky apod.). Nejstaršímu je sedmnáct, takže proč ne (zatrhnu jim to teprv, až zjistím, že tu v naší nepřítomnosti proběhl mejdan)