Kdokoli kdo mě pozdraví a já ho neznám,tak odpověd na pozdrav považuji za samozřejmost.A když mě pozdraví samo dítko,přidá se k tomu ještě jakási vnitřni radost a já mu o to radši a s úsměvem odpovím.
Když odněkud odcházím,jako ty, a pozdravím,tak proto,že chci,ale neočekávám že totéž budou chtít a mají udělat i ti ostatní.

Nicméně jsem si už několikrát kladla otázku,proč mají lidi tak šílenou potřebu automaticky zdravit kohokoli na horách,v přírodě.Je mi to vrcholně nepříjemné a otravuje mě to,že na mě vůbec někdo reaguje a ještě odpovídat dost často komusi na pozdrav; a vůbec nepozdravit tak to mi nedá,takový buran zas nejsem;

člověk vypadne z města,chce si odpočinout od lidí a pokud se pohybuju někde na horách na frekventovnější trase,tak je to ještě horší,než kdybych se procházela po václaváku-tam je fakt,že mě se zdravením neotravuje nikdo.