Tvoje kamarádka udělala s tou půjčkou chybu. Měla by vyhodnotit SVÉ šance na to, dostat peníze zpátky (nejsme každý stejná "držka", různě snášíme stres aspod.) a SVOU ztrátu (pro někoho je to hodně peněz, pro jiného méně). Má několik možností:

a) zaskřípat zuby, říct si "za blbost se platí", půjčku považovat za "svoji", splatit ji, připomínat se sice "kamarádce", ale v reálu od toho nic nečekat.

b) pustit se do nátlakových metod, bojovat jako lev a pokud prohraje, prohraje s pocitem, že se nenechala jen tak.

Závisí to především na povaze, obojí je slušně použitelné.

Za špatnou považuji jen variantu
c) nic nedělám, jen splácím, ale furt mě to žere, nedokážu to pustit z hlavy a furt si na to stěžuji a vyrábím si žaludeční vřed.

Pokud je kamarádka případ c) a stěžování jde vůči tobě, tak tvou naštvanost chápu. Pokud zvolila a) a jen si v rámci postupného smiřování se ztrátou občas zahudrá s klesající frekvencí, nechápu, co řešíš - je to její věc. Případně jí můžeš říct, ať si nestěžuje u tebe, že tebe pak rozčiluje její nečinnost, ať si na svěřování najde jinou spřízněnou duši.