Ahoj, jdu vás pozdravit.
Stavíme a stavíme a v průběhu toho zjišťujeme, že bychom některé věci změnili. Resp. já to zjišťuju. Dělníci jsou z toho na prášky, hlavně instalatér.
Nejhorší je, že musíme teď všechno vybrat a objednat. Sice to tři roky stálo a měli jsme na to čas. Ale manžel řešil problémy a ne dlaždičky a WC mísy a já jsem se dostala do stádia, že mě to přestalo bavit a nic jsem neplánovala. Pomalu se do toho dostávám a zjistila jsem, že to, co jsme vybrali před třemi lety, už se nedělá, že je spousta novinek a já z toho mám hlavu jak nafukovací balon. A čas na rozmyšlenou žádný, protože se kvaltuje kvůli termínu stěhování.

Kluci mi taky nějak dávají zabrat, potřebovala bych na pár dní vypadnout, ale to je nereálné kvůli nocím s Kubou.

Pršelo tady skoro tři dny v kuse a já měla ty tři dny pořád pověšené prádlo. Dnes konečně doschlo, i sluníčko odpoledne svítilo. A jen, co jsem ho sebrala, už zase lilo. Řeky jsem plné, ale naštěstí se drží v korytech. Nejlépe je na tom Mže, protože tam to všechno chytá přehrada Hracholusky.
Zrovna v neděli minulý týden jsme tam byli na výletě. Pak jsem zvolila za cíl nedalekou zříceninu Buben. Bohužel jsme přehlédli odbočku na hrad a obcházeli to strašnou oklikou. Hrad jsme dobyli o půl osmé večer a ještě hodinu jsme šli zpátky k přehradě na parkoviště. Naštěstí to kluci zvládli i díky tomu, že jsme měli kočárek i krosnu - nosítko. Ale já měla dost.