Přesně stejně to mám, taky neslavím ani vlastní narozeniny a pokud bych pozvání od někoho na ty jeho nějak vnitřně vnímala jako tím pádem závazek a otevřený/nevyřešený dluh vůči němu, tak to není dobrý.
Nemám nic proti kamarádění ani slavení, jsem s kamarádama ráda a ráda s nima strávím třeba večer nad kartama, kdy nás to všechny baví a je nám pospolu dobře, ale nemám ráda pocit, že jsem někomu zavázaná, něco mu dlužím a pokud on by svou oslavu vnímal jako trošičku dluh ode mně, že jsem byla pozvána, tak z toho nejsem v pohodě. Mám dojem, že svůj dluh za to, co na jeho oslavě spotřebuju (finančně i tou energií, kterou do toho dal) vracím svým dárkem pro něj a tím, že jsem prostě přišla - a projevila mu tím, že ho mám ráda, že s ním ráda strávím společný čas a upřímně mu k narozkám i napořád přeju jen to dobré.