Susu,

jasně, co rodina, to jiné zvyklosti, já pořádám oslavy velmi ráda, ale musím mít pocit, že je to DOBROVOLNÉ, strašně, opravdu hodně moc by mi vadilo, kdyby to ode mě někdo OČEKÁVAL. Představa, že je to POVINNOST, by mi zcela jistě vzala celé potěšení, kvůli kterému to člověk dělá (radost mi to dělá, protože to vnímám tak, že to dělám především kvůli sobě, jinak by si člověk asi musel nárokovat tu vděčnost jako Alča, protože by to dělal kvůli ostatním bez ohledu na to, jestli by to jeho samého bavilo nebo ne).

Z těch "povinných" oslav kulatin mám už dopředu kopřivku, to mi přijde dost otřesný. Takže i člověk, který je introvert, má málo peněz, velké starosti (které každému na potkání nevykládá, takže o tom nikdo neví) nebo mu umírá rodič na rakovinu, MUSÍ uspořádat oslavu v práci, jinak na něj budou koukat jako na hulváta? Promiň, není to na Tebe osobně, ale .

Re oslavy pro děti - pořádáme, děti zvou i jsou zvány, ale mám MNOHEM jednodušší situaci, protože si ani já, ani ony nevedeme evidenci a neděláme čárky "toho jsem pozvala, on mě ne, tak to bude asi proto, že mě nemá rád".

"navštěvovat cizí oslavy a sám nikdy nepozvat, mě osobně přijde trochu vypočítavé a to "nerada pořádám oslavy" mi zní jen jako výmluva." - proč? Vždyť ten člověk "vyrovná skóre" tím, že se té oslavy zúčastní s nějakým adekvátním darem nebo příspěvkem do kuchyně (jako vypočítavé bych vnímala to, kdyby nikdy nic nedonesl a nikdy sám nic nepořádal), PROČ to takhle nešikovně svazovat a podmiňovat (může být třeba "nepořádací" typ, neumí to, ale proto ještě přece nemusí být vyžírka a být vyloučen ze všech oslav)?

Mám pocit, že někdy tyhle společenské konvence jsou dotažené ad absurdum a místo aby lidem život usnadňovaly, tak si ho ti lidi s nimi sami naprosto zbytečně a nesmyslně komplikujou.