" že jen k někomu přijít na pozvání je pohodlné, ale zorganizovat setkání pro ostatní už nějakou energii vyžaduje no."

To je pravda, jako hostitel máš určitě více práce než jako host.

"Tak mi přijde jednání, účasnit se setkání jen jako host celkem vyčůrané, když neumím (nechci) totéž udělat pro přátele, kteří to pro mě také dokážou udělat."

Já chápu, kam s tím míříš, ale takto recipročně to vnímám jen u běžných návštěv (jako že se snažím, když nás některá kamarádka pozve "k nim", ale jen tak na pokec nebo třeba na večeři, abych zase příště pozvala já je, protože to znamená uklidit víc než obvykle, přichystat pohoštění a s tím opravdu je práce, zkrátka že když jednou já přijdu "k hotovému" a je mi to příjemné, tak aby zas podruhé mohla přijít kamarádka), v žádném případě u velkých oslav.

Tam to beru tak, že oslavenec to pořádá především PRO SEBE a je to jeho rozhodnutí, a v žádném případě se necítím vázána tím, že když někdo uspořádá oslavu svých narozenin a pozve mě, tak jsem povinna taky uspořádat a taky pozvat.

My pořádáme rádi tematické oslavy (ze kterých by se patrně část přítomných opupínkovala - zadání může být třeba "zimní olympijské hry v červenci"), a předpokládáme, že kamarádi "pojedou v lajně", tedy přinesou si sáňky a kulicha. To je taky všecko, co od nich očekáváme. Většina těch kamarádů, co zveme, jak si teď uvědomuju, svoje narozeniny neslaví vůbec, ale to jsem si uvědomila až teď, jak to píšu, protože to nijak úkorně nevnímám. Svoji oslavu si vymyslíme proto, že to dělá radost NÁM, a těší nás, že i jinak důstojní otcové a matky od rodin jsou ochotni si s námi zablbnout, ale to je naše celá "odměna" a tím to hasne.