No tak to bychom se asi nemohly kamarádit.

Já na tyhlety skrytý očekávání nehraju a ani nejsem ochotna hrát.

Pustit babičku je něco diametrálně odlišnýho než uspořádat oslavu - babičku bolej nohy, mě ne, tam není vcelku co řešit.

Oslava je ale něco, co se NEMUSÍ, co má být čistě pro potěšení. Ty ale i to pojímáš jako nepříjemnou povinnost, a mě tohle u kamarádů prostě neba. Kamarádi jsou lidi, se kterými se stýkám pro svou (i jejich) radost, ne proto, abych pořád něco musela nebo se k něčemu musela nutit. Kamarádi UNESOU upřímnost ve stylu, že si můžeme říct, že na něco nejsme nebo že nám něco vadí, aniž by se urazili do desátého kolene, a nemusíme si hrát na nějaké přihlouplé očekávání.

Pokud někdo dělá něco, co mi vadí, tak mu to řeknu, pokud mi to vadí tak moc a on to dělá pořád, tak holt asi ho přestanu zvát nebo přestanu pořádat oslavy úplně, ale život je moc krátkej a povinností je v něm moc na to, aby si člověk ještě vztahy, které mu mají přinášet radost, kazil nějakými pitomými opičárnami.