Myslíš to jako filozofickou otázku?

Já si myslím, že v každém člověku je Boží jiskřička a že každý má právo na život, tedy nemůžeme mu ho vzít dřív, než je mu jeho konec jakoby "dovolen" - tedy, kdy tu splní svůj úkol.
Na druhou stranu je pro mne nemorální a neetické prodlužovat uměle utrpení a život velmi nemocného velmi starého či velmi nemocného člověka s malou perspektivou, kterému prostě není dovoleno přirozeně zemřít - a který by třeba bez řízené ventilace (nebo jiného životně důležitého přístroje) nepřežil. Měla jsem známého lékaře, který měl neoperovatelné aneurisma - věděl, že je to časovaná bomba a žádal rodinu, aby mu nevolali záchranku, až to přijde, protože věděl, jaký život by ho čekal. Jeho přání mu splnili...zemřel během několika minut přirozenou smrtí. (moje mamka pak zůstala "živá" ještě 16 let - ale po počátečním zachraňování pak žila "sama", bez přístrojů)

Ale rozhodnutí, zda zachraňovat, resuscitovat, držet při životě....to má jen lékař. Těžké rozhodování...

Jinak hodnota člověka se podle mne neměří - hodnota lidského života je stejná pro všechny. Lidský život JE hodnotný, protože jen tady každý člověk může růst - do poslední vteřiny. A tohle právo nám nikdo násilím brát nemůže...