"Kudlo a prco trpet, kdyz stejne vis ze je za chvili konec?"
Danulu, my se teď cca 3 roky (s přestávkami) starali o manželova strýce, umíral na rakovinu a všichni jsme to věděli, byl to obrovský zásah do chodu rodiny, přesto by to nikoho z nás včetně něho nenapadlo.
Toto uvažování by mohlo vést i k úvahám, že proč se otravovat se starým dědkem nebo bábou a na vlastní úkor se o ně starat, když stejně všichni vědí, že je za chvíli konec?
Tak zavoláme někoho, aby je utratil, uspal, jako starého psa, aby se netrápili, však je to nakonec pro jejich i naše dobro, ne?