Danulu a přijde ti v pořádku poslat na smrt "otravu", který je sám a smutný? Takové jednoduché řešení, ne?

Já ti nevím, ale nepřipadá mi to zas až tak jednoduché. Na jedné straně medicína usilovně prodlužuje délku života, mnozí by se pravděpodobně té rakoviny ani nedožili, protože by zemřeli mnohem dřív, např. na infekci, v důsledku úrazu atd.

Mám pocit, že tak trochu nevíme, co chceme a hledáme zkratkovitá řešení - bez možnosti návratu a nápravy a to nikdy není dobře. Zahazujeme tím právě to, co nás povyšuje do vyšších sfér lidskosti - soucit, pomoc, sdílení těžkých chvil, jenomže to se jako lidé zredukujeme na přijímání - potravy, spánku a zábavy, ale dávat je stejně důležité. Potřebujeme přijímat, ale abychom mohli a měli co, musíme i dávat a vydávat ze sebe.

Ta zmíněná "srabárna" nespočívá v tom, že chceme umřít, ale v tom, že nechceme dávat a jaksi tušíme, že když nebudeme dávat, nebude ani co a od koho přijímat. Ten, kdo samozřejmě dává i přijímá, asi těžko bude uvažovat takovým směrem.