Ono záleží na tom, co si kdo představuje pod pojmem věnovat čas dětem. Nikdy jsem to neměřila časem, věnovala jsem se jim 24 hodin mnoho let. Byla a jsem jim k dispozici stále. Předesílám, že jsem si z nich neudělala životní program, mám vlastní život, koníčky, přátele a umím to sloučit s "věnováním se dětem". To věnování se vnímám jako dlouhodobý proces, který utváří dítě i rodinu jako celek a není to jen ten čas, kdy si s nimi bezprostředně povídáme, tvoříme, připravujeme do školy, procvičujeme výslovnost, odplenkováváme nebo připravujeme svačinu do školy. Dítě ovlivňujeme svým způsobem života, svými názory, tím, jak se k sobě chováme s partnerem, s prarodiči, jaké udržujeme společenské kontakty s přáteli a známými, tím, jak řešíme spory, jak překonáváme překážky, jak se umíme radovat, navzájem si pomáhat. Nelze oddělit ze života čas, kdy se "věnuji dítěti". Dítě je neoddělitelnou součástí života, můžeme mu toho spoustu věnovat (a nemyslím zrovna hmotné statky, i když i ty se hodí) a přispět tak k tomu, aby se postavilo na vlastní nohy a budovalo vlastní rodinu až přijde jeho čas.