Dari, nabídka je to skvělá, groatuluju, problém je ten, že takhle snové nabídky přicházejí většinou v nepravou chvǐli. Ten pocit, že by tě chtěli na takhle placenou práci, musí být úžasný, užívej si ho.
Ale podle mě to není práce pro mámu malého dítěte. Jasně, mohla by sis dovolit chůvu, která by s tebou a s dítětem mohla i cestovat, jak tu někdo píše. Ale proč? Aby na tebe čekali někde v hotelu, až se vrátíš z jednání, úplně vyšťavená, schopná dát děťátku tak maximálně pusu na dobrou noc? Předpokládám, že takhle placená práce je tak náročná, že člověka úplně pohltí a vezme mu všechnu energii. Aspoň si to tak představuju, že takovou práci musí člověk dělat naplno. A pět let je hrozně dlohá doba, v životě dítěte určitě.
Jednou jsem vzala skvěle placenou (tedy na moje poměry) a úžasně zajímavou práci na tŕi měsíce, vedle toho jsem si nechala i svoji původní práci. Děti byly už školní. Vzpomínám si, jak mi volaly do práce, že mají samé jedničky. Řekla jsem, že to večer oslavíme. Přišla jsem ale tak pozdě, že už spaly. Vzala jsem si prášek na spaní, ráno v šest už jsem zas jela do práce, jen jsem jim spícím dala pusu. Děti odjely s prarodiči k moři. Pak jsem je vyzvedla na letišti a hned odvezla k druhé babičce. Pak jely na tábor. Atd. Zkrátka celé ty tři měsíce jsem je skoro neviděla. A nejen skoro nevidéla, ale, nevím jak to napsat, ani jsem s nimi nežila, žila jsem jen tou prací. V práci byli se mnou velmi spokojení a nabídli mi, že tam můžu zůstat. Nevzala jsem to, nešlo to.