Stupně vítězů byly už jen takovou třešničkou na dortu a strašně vzdálenou a nejistou, ale pokud vydržela motorka a byl ten správný den, kdy se dařilo všechno, na co člověk šáhnul, tak to bylo něco, co vůbec nejde vyjádřit slovy.
Ale motokros byl i o něčem jiném, byl v té době o kamarádství, byl o tom, že člověk se mohl spolehnout, že když se něco po.ere, tak ho v tom ti ostatní nenechají.
A pak ten neskutečnej pocit před startem, kdy stojí v jedný lajně čtyřicet bláznů a čtyřicet mašin řve tak, že se chvěje zem, napětí, nervozita a těšení se nato až padne startovní brána a všichni vyrazíme do první zatáčky.
Ještě teď mám husí kůži. Kdo nezažil, nepochopí. Za tu dřinu i peníze to stálo.