Když jsem nastoupila jako mladý tele do zaměstnání, ještě nebyly mobilní telefony, a můj šéf za velkých obstrukcí pro mě žádal od vedení bezdrátový telefon, oddůvodňoval to složitě na formulářích, že se budu pohybovat ve vzdáleném skladu, a že musím být na příjmu a kdesi cosi, strašný štráchy. Nakonec ho vedení schválilo, a já jsem dostala bezdrátový super truper telefon, který jsem si dala do zadní kapsy, a šla do skladu,... a pak na záchod. Jasně, že jak jsem sundala kalhoty, telefon zahučel do záchoda. Zírala sem na to jak husa do flašky, průser jak vrata, a když jsem ho vyndala, běžela jsem s tím do kanceláře, kde jsem ho rozebrala a sušila na topení. Nejel.
Asi za patnáct minut volal šéf na pevnou linku kolegyně, co je se mnou, a proč neberu telefon, že se mi nemůže dovolat.
"No, protože... on ten telefon tak trochu nefunguje."
"Jak nefunguje?"
"Nefunguje tak, že vůbec."
"A jak se to stalo, že Vám nefunguje?"
"On mi spadl tak trochu do vody."
"Jak do vody?"
"Do záchoda."