Já vidím největší problém v tom, jak se státní aparát pod záštitou boje proti korupci, krácení daní atd. snaží pomaloučku získávat větší a větší moc. Běžnou praxí jsou odposlechy, shromažďování dat všeho možného charakteru ke,kterému se stát a potažmo i ti,kteří mají známosti dostanou jedna dvě bez mého souhlasu. Nevidím důvod,proč by měl mít kdokoliv možnost mě šmírovat.

To co předvedlo v loňském roce zastupitelství je zářným příkladem toho,že se člověk bez toho aniž by na něj opravdu něco reálného měli může ocitnout v problémech. Obrovský humbuk, trhnutí na vládu, fakticky svržení vlády a tím i ochromení této země, obvinění několika lidí na,které ani po roce vlastně nic nemají mi připadá velmi nebezpečné. Tak trochu mi to připomíná 50 léta a tehdejší vykonstruované soudní procesy.

Moje daně a přiznání jsou v pohodě a nebojím se,že by si je někdo,kdo k tomu má oprávnění prohlédl,ale opravdu mi nepřipadá v pořádku jaké metody se tu postupně stávají běžnou normou.

Viz. teď třeba odposlechy novinářů. Novináři první měli křičet,když k odposlechům začalo docházet. Bohužel drželi huby dokud z toho něco měli. Začali křičet,až v okamžiku,kdy došlo na ně a ten princip je stejný jako se vším. Budeme držet huby dokud nedojde na nás. Na začátku války taky všichni drželi pusu a krok,dokud se to týkalo jenom židovského obyvatelstva. Problém pro ně začal až ve chvilce,kdy začalo jít o krk i jim.