Stará Marie, my jsme tu dvě morálně pokleslé hříšnice :-D
jsem se pro zajímavost začetla do šestého přikázání Nesesmilníš
zde úryvek:
Mravní čistota
je ctnost, kterou krotíme všechny chtíče a žádosti, jež urážejí stydlivost.
Čistota je dvojí: manželská a mimomanželská. Manželská čistota zapovídá vše, co nevyhovuje účelu manželství a uráží stydlivost. Mimomanželská čistota ukládá osobám svobodným a ovdovělým, aby vůbec nevyhovovaly pohlavnímu pudu. Dobrá je čistota manželská, lepší je zdrželivost vdovská, ale nejlepší je dokonalost panenská. Čistota je ctnost velice krásná a prospěšná, neboť je největší ozdobou duše i těla; zjednává nám zvláštní přátelství Pána Ježíše; je velice záslužná již pro tento život a ještě víc pro život věčný. Písmo svaté mluví o kráse čistoty s nadšením: „Lepší je bezdětnost při ctnostném žití; památka na ctnost je nesmrtelná a dochází uznání u Boha i u lidí. Kde je přítomna, tam její příklad táhne, a když pomine, probouzí aspoň po sobě touhu. I na věčnosti se skví ověnčená jako vítěz včestně vedeném boji.“ (Mdr 4,l-2) Čistota je vskutku ctnost andělská, neboť činí člověka podobného andělům. Podobnost záleží v tom, že člověk, ač žije v těle, přece nežije podle těla, nýbrž podle ducha. Svatý Jan Zlatoústý říká: „Chápeš přednost čistoty, jak proměňuje pozemské obyvatele, že je, ač jsou oděni tělem, činí rovné netělesným andělům?“ Ani pohané, i když ve veliké míře hověli nečistotě, nemohli odepřít obdivu této ctnosti. Římané měli panenskou bohyni Vestu, ochránkyni domácího krbu. Kněžky této bohyně, vestálky musely být panny a těšily se mnohým výsadám. Porušila-li však vestálka panenskou čistotu, byla za živa zakopána a její svůdce byl tak dlouho mrskán metlami, až vypustil duši.