Navazuji na svoji včerejší debatu se Šuplíkem.

Situace č. 1: muž a žena, dlouhodobí partneři, ale ne manželé, 2 společné děti.

Každý bydlí ve svém státním bytě. Tyto byty mají v dohledné době jít do privatizace.

Pokud se nevezmou, budou moci privatizovat oba byty. Kdyby se vzali, o jeden by přišli.

Situace č. 2: za totality, kdy je velmi komplikované získat byt, se vnuk přihlásí do bytu prarodičů. To mu zaručí, že po jejich smrti přejde nájem bytu na něho.

A ještě podbod 2a) - přihlášení je jen papírové, ve skutečnosti bydlí jinde
2b) přihlášení je faktické, tj. že v bytě s prarodiči skutečně bydlí, podílí se na inkasu, pomáhá jim s domácností.


A můj dotaz: připadají vám uvedené situace nemravné a dotyční jako vyžírkové, kteří si přivlastňují něco, co jim nepatří?

P.S. Šuplíka, je-li tu někde, prosím, aby to nebrala osobně , zajímá mě to pouze jako věcné téma.

P.P.S. Je možné, že dost dobře nerozumím situaci č. 1, protože vycházím z předpokladu, že ty byty nebyly poskytnuty jako sociální výpomoc nebo tak něco, a taky mi není jasné, proč by měli sňatkem přijít o možnost jeden z nich privatizovat.