No, ta odpověď "já neperu, to musíte vědět vy" už je pro mě za hranicí zdvořilého chování k zákazníkovi, tam bych asi něco uštěpačného podotkla směrem k oné slečně (stěžovat bych si v tomto případě nestěžovala). Ale přiznávám, že v posledních letech tak nějak odvážně předpokládám, že se oblečení nesrazí, když ho budu prát podle pokynů.

V Knize se opakovaně setkávám s ochotnými prodavačkami s přehledem (a lezu do mnoha různých Knih).

Ty boty by mě mrzely, chápu, že někdy člověk potřebuje podrobnější informaci.

Celkově - ano, stává se mi to. Při čtení vlákna jsem si tedy vybavila včerejší prodavačku u kasy v Tescu, středního věku, která markovala na půl oka, jeden jogurt přejela dvakrát, než pípl, pak pro jistotu potřetí - a to proto, že se vybavovala s kolegyní na téma jiné kolegyně, která ji nepozdravila. Pak se děsně divila, když jsem chtěla přebytečný jogurt vystornovat.

Akorát - stávají se mi podobné zážitky taky, ale já je prostě pouštím z hlavy, nebýt té dnešní debaty, tak bych si na tu včerejší prodavačku rozhodně nevzpomněla (a za další dva dny už bych to nevěděla vůbec). Valná většina prodavaček, které potkávám, jsou milejší, než bych dokázala být já (třeba když jdu večer u nás do Penny a ty ženské se stále usmívají, ačkoliv přede mnou šel popuzený spěchající prudič a jistě nebyl ten den první), takže mají mé uznání.