ano, Oliverko, přesně tam jsem dospěla - ke vztahu bez emocí...beru ho jako otce svého manžela a myslím si své.
A právě - vím, na čem s ním jsem/jsme, samozřejmě se to promítá do všech oblastí širšího rodinného života.
Na druhou stranu jsem si uvědomila, jak strašně vzácná je láska a přijetí BEZ PODMÍNEK a jak strašně málo lidí to "umí"...i směrem ke svým dětem.