Já jsem měla v první třídě osvícenou paní učitelku, která mi sama dala pohádky B.Němcové a posadila mě s nimi do poslední lavice, ať si tam v klidu čtu. Já jsem tu knížku sice v té době měla už přečtenou x krát, ale ocenila jsem snahu.

Jinak mám zkušenost, že učitelky většinou soudí, že dítě zase TAK dobře nečte a trocha slabikování mu neuškodí. Můj syn z toho byl úplně vyřízený, vůbec nechápal, proč má slova najednou kouskovat, když je odjakživa četl normálně vcelku. Až někdy v listopadu učitelka pochopila, že OPRAVDU normálně spolehlivě čte, a dala mu pokoj.

Takže chápající a spolupracující učitelka je poklad.