U nás na chatě vybírali na opravu cesty, chataři mezi sebou.
Nikde se nic nerozhodovalo, neodsouhlasovalo...moji matku zastavil soused se slovy, připrav si 200 korun...je to takovej jednodušší člověk, ti bývají často drzejší než jiní, takže žádné, prosím, dohodli jsme se, rozpočet je takový a takový...
Cesta byla potřeba udělat, o to nejde.
Následně jsem se dozvěděla, že jedná právnička, řekla, že nedá nic...no bodejť, regulérně to neproběhlo a ona jistě ví, co si dotyčný může dovolit nebo ne.

A soused chytračil za bukem - já ji půjdu rozbít hubu, to chce, aby to platila důchodkyně...prostě buran.

Takže záleží na situaci, člověk si své právo ale musí umět zastat.

Ono to může být tak, že si sice někdo něco vymyslí coby akci Z, ale ještě si spočítá, co mu z toho zůstane, takže při akci, kdy nikdo žádný účet do ruky nedostane, se nemůže divit odmítavé reakci.

A pak druhá strana v neprávu machruje za plotem silnejma řečma. Na facku je spíš on.